Jdi na obsah Jdi na menu
 

 




Jižní Amerika - Purus - džungle

vloženo  23. 12. 2012

K této cestě jsem se takzvaně přichomítl. Zrovna když jsem již 3týdny pobýval ve městě Iquitos a říkal si, co dál, přišla mi myšlenka, zavolat Janě, mé nové kamarádce v Pucallpě, zda již brzy razí do džungle. No a ona, že brzy. A mohu jet s tebou? A ona že jo :) Pak už to šlo ráz na ráz a já mazal lodí zpět do Pucallpy.

Teď již však o Purusu. Je to jméno veliké provincie Peru, povětšinou pokryté džunglí a obývané malým počtem obyvatel. Dá se sem dostat pouze letadlem a poté cestovat po řece Curanja po proudu a za půl dne být na hranici s Brazílií, nebo opačným směrem a doplout až k prameništím mnoha řek. Nahoře ještě žijí "necivilizovaní lidé" a někteří z nich občas přepadnou vesnici a vyberou vše pro ně užitečné - nože, mačety, pánve, hrnce..., tedy až nahoru jezdit, nedoporučují. Také  se nahoře nejspíš načerno těží zlato a dřevo. Policejní stanice tam již byla několikrát vypálena ... avšak mi cestujeme o něco níže.

Cílem Jany, se kterou jsem se seznámil, přes další češku Janu, bylo zkoumat, jaké přírodní léčivé byliny a stromy, užívá kmen Juniquín - tedy "Opravdoví Lidé" usídlený podél řeky Curancha. Jela tam v rámci svého doktorantského projektu univerzity v Pucallpě, která také spolupracuje s Univerzitou Karlovou v Praze, ohledně flóry v džungli. Řekl jsem si, že bych mohl Janě vypomáhat a občas jít za svými zájmy.

Cestou jsem se musel naučit přijmout, že džungle je plná života, tedy i hmyzu bodavého. Nejaktivnéjší byli písečné mušky, titěrné, avšak překvapivě bolela jejich bodnutí. Poté tu jsou černí ovádi, kterých sice tolik nebylo, za to však na ně repelenty neplatili. Pro úplnost ještě zmíním komáry, kteří nás navštěvovali hlavně v noci.

Také tu byla stálá zvědavost indiánů, co všechno máme v těch zavřených krabicích. Špekulovali, jak tyto věci pro ně známé i neznáme, směnit ... až to unavovalo a já se učil, jak jim rozhodně sdělovat, kde je naše hranice.

Nové prostředí, horko, vlhko, jiné chování indiánu, malá znalost španělštiny a také to, že mezi sebou mluvili svým dialektem, na mě kladla mnoho tlaku. Upouštět z něj, mi pomáhal humor, nadhled, vzdaní se určitých předpokladů a dojmů, hraní na brumli a flétnu koncovku, společně se zpěvem pro sebe a někdy i pro místní. Také pohlazení psa, který toto asi za celý život nezažil, či pohled na kachničku vrtící prdelkou a kymácející se ze strany na stranu ... takové věci mi vrátili energii do života.

Fotky jsou chronologicky řazené, jméno značí měsíc_den-hodiny_minuty_vteřiny. Po třech dnech tu jsou už jen fotky z aparátu Jany, můj se porouchal. Podařilo se ho naštěstí opravit po mém návratu. Popisky fotek jsou jakýmsi důležitým dodatkem k mým prožitkům a naleznete na ně odkaz na konci článku. Pokud uvidíte černé šmouhy u fotek, pak je to prachová částečka na senzoru fotoaparátu, kterou jsme se v podnebí džungle neodvažovali čistit.

Měsíční návštěva u indiánů mi pomohla mnohé pochopit.
Smazala mi zažité ideály o všemoudrých indiánech, které jsem viděl již od mala v různých kovbojkách a,četl jako malý klučík v příbězích o Vinetuovi a Shaterhandovi a dalších. Neříkám teď, že takový lidé neexistují, spíše jsem měl ideál, že takový jsou všichni.

Umožnila mi pochopit, proč místní jednají, tak jak jednají. V minulosti s nimi "bílí" směňovali zrcátka za zlato. Když jim prodávali gumy do kalhot po metrech, měřili jim je při napnutí ...

Tento kmen byl objeven před zhruba 60-ti lety, kdy předtím už dlouhá léta žádný nový kmen nezaznamenaly. Přirozeně tedy byl hlad po novém kmenu. Jedněmi z prvních byli antropologové a evangelisté. Ti měli velký zájem na zaznamenání místního dialektu do podoby slov a ihned se pustili do přeložení Bible, do tohoto jazyka. Také skoro hned došlo k vymírání kmene, v důsledku zavlečení pro ně neznámých nemocí, které neuměli léčit, pokud si dobře pomatuji, přez 80%.

Ke konci mého pobytu, jsem již takovou rozdílnost mezi námi neshledával. Život je jedno velké divadlo, liší se pouze jinými kulisami - barvou kůže, jinou postavou, rostlinstvem ...

Ač cítím, že by mohlo být napsáno ještě daleko více, stejně je marné se pokoušet o dokonalé přenesení mých zážitků. Až dorazím, doplním to o videa a výrobky místních, které jsem směnil. Faktem je, že fotky se zdají být více idilické, než byl opravdový pobyt, to však předat nelze.

Na závěr vám přeji příjemné žití, nejen ve dny vánoční a ať vás provází zdraví.

Nazdraví :)
Martin

 

Náhledy fotografií ze složky Peru - Purus

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář