Jdi na obsah Jdi na menu
 

 




Česká hymna zazněla na Zélandu

vloženo  27. 9. 2009

Tohle úterý jsem „zamáčkl slzu“, rozloučil se se všemi přáteli, co jsem potkal a valil si to z městečka Kerikeri (zde bezmála 3.měsíce), směr dolů, přez hl. město Auckland, do Coromandel Peninsula (poloostrov). Míjel jsem městečko Thames (mají mraky názvů z Anglie) a na jeho konci jsem kousek od silnice našel přístřešek, který slouží hlavně pro cestovatele. Vhodíte pár drobných do automatu a můžete si na plynu uvařit co zrovna máte sebou. Nu a hlavně tam je voda, kterou jsem potřeboval do odstřikovačů u auta a k pití. Takže jsem se vydal s láhvema ke „studánce“ :-)

Pod přístřeškem byla zrovna maorská rodina. Dva chlapíci, dvě maminy a kupa dětí. Jedna paní mě mile oslovila, vidíc mé prázdné lahve a sdělila, že vodovodní kohoutek nefunguje a hned dodala, že to není problém, můžu si natočit vodu v jejím domě a ukazovala na baráček 50m odtud, přez hlavní silnici. Řekl jsem odkud jsem, představili jsme se ... a nabídla mi pohoštění v podobě smaženého buřtíku s cibulkou, chlebem a kečupem. No řeknu vám, po tom, co jsem týden jedl jen samé super zdravé a mňamkové věci ... trošku mě to zarazilo :-) S tím, že mě tohle nezabije a jí to potěší, jsem kývnul, naštěstí to nebyl nějakej mastňák, docela dobrý. Poté jsem se optal, zda mě z jejího bytu nikdo nevykopne. Prý bez obav, všichni z toho baráku, jsme tady. Tak jsem se stále nevěřícně vydal do otevřeného bytu, trošku jsem hledal koupelnu, naplnil vodu a vrátil se zpět k pikniku pod přístřešek.

Poděkoval jsem a ta druhá maorka (již jaksi připitá) sdělila, to nestojí za řeč, jen pět dolarů a smála se tomu ftipu. Pak jí napadlo, ať jim alespoň zaspívám, něco speciálního a druhá se nadšeně nápadu chytla. No a mě napadlo, proč ne českou hymnu? S nadšením čekali, tam jsem se osmělil. S troškou zardění, jsem začal zpívat a kousek po kousku jsem nabýval sebedůvěry. Ke konci se ke mě dokonce ta lehce piclá maourka přidala a zazpívala poslední „Kde domov můj“.

Během zpěvu se změnil její obličej, z přiopilé, na plně vědomou. Po zpěvu poděkovala po maorsku, vzala ruce do mých, poděkovala a popřála hodně štěstí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nezáleží na vzhledu, na vzdělání (kterého se jim nejspíš nedostalo) a rychlém hodnocení. Všichni jsme uvnitř stejní a když zpíváte od srdce, umožníte ostatním otevřít i to jejich.


Odjížděl jsem s úsměvem na tváři a děkoval za ty dary, krásné lidi, co mě na cestách potkávají.


Krásné zážitky i vám, na cestách necestách přeje Marťas :-)

 

Takhle se zdravěj po maorsku chlapy :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fáro

(David, 1. 10. 2009 14:35)

Buřtík, smažený, s kečupem...chlebem....a ty nad tím ohrnuješ nos? Pane jo! :-)
A koukej se pochlubit s tím Tvým fárem!Aspoň fotky!;-)