Jdi na obsah Jdi na menu
 

 




Krása koně

vloženo  7. 12. 2011
Odkaz na úvod k této a dalším třem povídkám zde.
Původně publikováno 10.5.2010 na webu www.aluska.org,  zde
 
Tato povídka navazuje na jednu o koních již vydanou, kde jsem se necítil vše napsat. Tato víc odkrývá mé nitro.
 
 
Po delší domě mně napadlo, že by se vám mohly líbit mé zážitky s koníky. Nedávno jsem si na ně vzpomněl a vnitře procítil jejich nadšení z toho, to napsat na "papír" :) Vždyť stále zůstávají tak nepochopeni. Tak teď již k samotné události.
 
Je září 2009 a já stále ještě na Zélandu, čas na to, aby se probudilo jaro. Mým velkým přáním je potkat koníky. A jak to s vřelým přáním od srdce bývá - přijde k vám :)
 
Koně pro mě zosobňují vnitřní i vnější sílu, svobodu, hrdost ... Nemohu tyto vlastnosti v sobě teď najít a proto mě to k nim tak láká. Chci jim být na blízku, těšit se jejich přítomností, pochopit je a tím pochopit víc i sebe. Tím i nalézt tyto vlastnosti, nýbrž vše máme v sobě.
 
Ke koníkům jsem se dostal přes kamaráda, kterého jsem na Zélandu našel (homeopat Rob - viz Vycházka v lese Puketi). Doporučil mi jednu paní, která se stará o skoro 70 koníků. Nekovají je, protože to jinak zhoršuje krevní cirkulaci v nohou. Také jsou daleko více namáhány kolena, zkuste si běhat v kovových botách po betonu :) Necpou jim do papuly ten "kovovej klacek", který zhoršuje dýchání, kazí zuby, používají jen homeopatika ... o to víc mě překvapilo, že v koních se nesnaží vidět něco víc. Nu, to už je však jiná kapitola.
 
Nejedná se zde o úplnou Havaj a rekreačku. Mám však pohyb na čerstvém vzduchu, práce od 9.hod, po obědu do cca 16.hod a pak padla. Začínám každodenním sbíráním koblížků vidlemi, už jsem na to mistr v oboru :) Dále hřebelcování, znovu sbírání koblížků a pro změnu pak znovu sbírání koblížků :-D
 
Koblihosběr mám zvláště rád z jedné věci. Často mohu po očku pozorovat chování koňů v malé ohrádce stlané slámou. Prostě chodím mezi nimi, nabírám koblihy, někdy i za tepla, zpod jejich přenádherných zadků :) A to jako fakt, páč na rozdíl od nás, nepotřebují papír a zadky mají čisté jak alabastr (jejich know-how neprozradím :) )
 
Mohu se projíždět na koni, ale nejde to moc volně. Všude jsou ohradníky, zábrany ... Většinou drezůrují koně (start, stop, doleva, doprava ...) a to se mi nelíbí, chudáčci, ušáci trpěliví. Takže párkrát na hřbetě jsem, víc mě baví je pozorovat, povídat si s nimi, hřebelcovat, hladit ...
 
Po týdnu to začíná být trochu opruz, hlavně majitelé, co u nich spím, žijí dost konzumním způsobem. To já myslel, že to budou moudří rančeři jak z filmu :-D
Nakonec vše je, jak má být a něco se začíná dít. Na návštěvu přijíždí léčitel koní, tak sem zvědavý, jestli to nebude nějaký šarlatán dupající okolo koně taneček Hujahuja :)
 
Tři dny "léčí" (podporuje jejich samoléčebnou sílu pomocí hmatů) koníky a poté nabízí, že nás to naučí. Majitelé jsou z výsledků nadšeni a tak se spolu s nimi přihlašuji, i když nějaký peníz to stojí. Jeho vyprávění o koních, mi dává stále větší pochopení těchto úžasných tvorů.
 
Po několika hodinách teorie začíná "práce" v terénu. Popisovat techniky by bylo na dlouho, základem je však naše srdíčko. S láskou ke koni přistoupit a jednat s ním, jako s člověkem. Chápat jeho individualitu, současný psychický stav a dle toho s pokorou jednat. Vytvořit mu bezpečné místo pro to, aby uklidnil svou mysl a poté mu nabídnout (pomocí různých doteků), jak se může zharmonizovat. Pár obrázků napoví, co vše se dá s koněm dělat.
 
Poté jsem každý den "tlapkoval" koníky. :)
Každý je úžasný originál, zde nefunguje žádný mustr, na to zapomeňte.
 

zivanec.jpg

A teď pár zážitků, které mi v kebulce uvízly ...
To vám takhle při průběhu "seance" zvedám koníkovu zadní nohu až k mé hrudi (stojí na třech) a jemu v plně pokrčeném stavu, začíná nožka škubat. Oběma nohama jsem pod tou jeho, abych vůbec tu váhu udržel a on si mohl hovět :) V tu chvíli se modlím, prosímtě teď prudce nekopni nohou dozadu. Už se vidím, že letím deset metrů daleko … On však vydržel a postupně jsem jeho nožku dal doů. Pociťuji k němu velkou vděčnost. Cítil, že mu chci pomoci a ikdyž jsem dělal něco "špatně", je trpělivý a jemný.
 
Ano jemnost, ta mě u nich vyrážela dech. Jak dovedou reagovat na sebemenší impulz, když mu sedíte na hřbetě. Jak vzájemně (doslova koňská 69ítka :) dokáží svými velkými pysky a zuby, doslova jemně masírovat druhému koníkovi ohon, srst … v takové okamžiky neplyne čas.
 
Blížil se můj odjezd a já se konečně odhodlávám k jediným
hřebcům, ti jsou divočejší. Je mi jich moc líto. Čtyři společně v jedné ohradě, bez možnosti si zadovádět s holkama, navíc jaro přichází. To ani nemluvím o kastraci všech ostatních koňů. Tři z nich se nechají lehce "ošetřit", poslední z nich víc spolupracuje. Dokonce si nechal dát mé rameno pod jeho hlavu. Stál jsem rozkročen, dívali se oba dopředu, jeho hlava vedle mé, krásná hluboká očka a černé dlouhé řasy. Cítím tak intenzivně vnitřní souznění duší, vděk a zodpovědnost za to, že se mi koník s důvěrou odevzdal. Ač to je jen pár minut, je to jako věčnost, naprostá přítomnost ... S přáním co nejhezčího života jsem ho opustil.
 
Úsměvných momentů bylo mnoho, neúsměvných pár. Nakonec ten prvně jmenovaný bych rád dal na závěr...
 
konik_a_kun-relax.jpgPo 14 dnech na farmě odcházím, procházím vnější stájí a loučím se s koníky. Už jsem skoro u branky ven, když tu mi jeden koník doslova zadkem nacouvá do cesty. Již je trochu znám, tak k němu prohodím: "Že ty bys chtěl popotáhnut za ohon, což?" Nejedná se o nějakou nemravnost, radši vysvětlím :)
 
Koňský ocas je vlastně přirozeným protažením páteře. Jeho stimulací se uvolňuje páteř a další části na ni napojené, tedy celé tělo :)
Nu, tak opatrně čapám koníkův ocas a vytahuji (jak jsem dříve zjistil, ocas je překvapivě pevný a ohebný, když si to žádaly, táhly až mi cvičky podkluzovaly :-) ).
 
Koník hned sám víc co chce a začíná vrtět prdelkou (sic zdrobnělina užita, ale jináč pořádná prdel :) ) jednou napravo, pak zase nalevo, trochu dopředu, dozadu … u toho je zřetelně vidět, jak se mu uvolňují zadní nožky - střídavě přešlapuje . To by bylo ještě fajn, ale ten koník takhle vrtěl prdelí snad deset minut. Variace pohybů neznají mezí, něco jako když striptérka kroutí zadkem
:-D
Už to nevydržím a z úsměvu se stává rozchechtanej Houbik na celé kolo ... Konečně koník "dotančil" a já teprve teď zjišťuju, jak jsem z toho příjemně znaven. To nebyla náhoda, ten koník si o to řekl. A pak že to jsou jen zvířata, blbost :)
 
Na závěr bych rád dodal.
Byl jsem mnohokrát přímo za koněm a mohu vám říct …
 
Kůň automaticky nekope lidi zadníma, jak je nám to stále připomínáno. Pokud však dáte dohromady např.: malá stáj, kůň je nervózní, vy pospícháte, nedbáte na jeho reakce - pak se může stát cokoliv. Koně jsou víc než ostatní zvířátka plaché. Navíc mají daleko víc hmoty, než malé morče, tak opatrně. Pozorujte, citlivě vnímejte, trpělivost s otevřeným srdcem a zázraky se dějí …
 
Houbik

Další dva navazující příběhy    Stoleté stromy Kauri a zahradník lesa

Otevírání srdce v kruhu přátel

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář