Jdi na obsah Jdi na menu
 

 




Návštěva staletých stromů Kauri

vloženo  7. 12. 2011
Odkaz na úvod k této a dalším třem povídkám zde.
Původně publikováno 01.11.2009 na webu www.aluska.org,  zde
 
Rád se s vámi podělím, o jeden nezapomenutelný zážitek. Jedná se opravdivý příběh, který se mi stal. Slova nikdy nemohou nahradit kouzelný okamžik přítomnosti, avšak alespoň se o to pokusím, jo? :-)
 
Děj se odehrává na Novém Zélandu, roku 2009, sever severního ostrovu ;-) ........ Skoro většinu starých lesů vykáceli novodobý osadníci z Evropy a jiných států, stále však zbylo pár zbytků nedotknutelné přírody. Nu a ty jsem navštívil s kamarádem, při toulkách po Novém Zélandu. Tak už vzhůru do příběhu ...
 
Byl to den stvořený pro vycházku lesem. Bylo po dešti, sluníčko svítilo, vzduch voněl čerstvou hlínou. Návštěvníků, co šli do lesa, postupně ubylo, až jsem zůstal sám s kámošem Martinem. Stromy Kauri jsou jedny z nejstarších na Zélandu. Dívat se na ně je opravdu zážitek. Jejich mohutnost budí pocit respektu a klidu v jejich blízkosti ... Nechal jsem kamaráda jít vepředu a začal si sám užívat přítomnosti starodávného lesa. Cítil jsem, jak obrovské vědomosti a moudrost má v sobě tento starodávný les. V tu chvíli mi znovu přišla na mysl povídka dle skutečného zážitku ... o bytosti s ornamenty na těle, podobajícímu se muži s kopím, který přinesl život na Nový Zéland. Přál jsem si, aby zde byl a pomohl mi procítit les, poznat její krásná tajemství, moudrost...
 

kauri1.jpg

Řekl jsem si, inu co, zkusím to a uvidíme a jsem si ze srdce přál HO potkat .... Ačkoliv stále nevidím jemnohmotné bytosti, po chvíli jsem pocítil přítomnost něčeho krásného. Jakoby se vzduch předemnou naplňoval láskou, pochopením, laskavostí, klidem, sílou ... a bylo mi to nabízeno. Tou náhlostí a intenzitou krásy jsem byl tak překvapen ... vlily se mi slzy do očí a já věděl, že jsem doma ...ve svém srdci, spolu s tou krásnou bytostí. Věděl jsem, že mě navštívil onen Zahradník.
 
Poté, co jsem se vzpamatoval, poděkoval jsem a užíval jsem si pocitu být sám jedním ze stromů v lese. Přicupkal jsem k jednomu Kauri stromu, který se mi líbil a dřepl si za jeho kmen, aby mě nikdo nemohl očumovat od cesty. Mám rád tu zemitou vůni kůry, jeho hladkou drsnost, či jak to popsat :-) Trošku jsem si povídal, ač neumím přesně rozlišit, co povídá strom a co já. Nu a tu jsem si všiml, že ze stromečku kape míza, tak sem si s dovolením ždibec vzal do pusy. Tedy není to zrovna chuť čokolády, kapánek hořký :-) mám však v sobě napořád strom Kauri.
 

kauri2.jpg

Cestou zpět jsem si byl víc vědom, že života v lese je víc než se zdá. Pociťoval jsem takovou dětskou radost a v myšlenkách propojoval všechny stromy dohromady, spojoval Zemi s Nebem. Stromy se dají popsat i jako obrovské živé antény. Věřím, že když si představíme jejich kořeny sahající až do nitra Země s jejich větvemi zářícími do Nebe, pak jim pomáháme v sebeléčení. Myslím, že mi lidé máme být takovými Zahradníky na Zemi, je to naše poslání.
 
Moc díky Áluško za inspiraci, kterou jsem našel ve tvých článcích o lese. Kdoví co by bylo, kdyby jich nebylo :-D
 
Houbik
 
Další dva navazující příběhy    Krása koně             Otevírání srdce v kruhu přátel
 
black_robin-male.jpg black_robin-female.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář