Jdi na obsah Jdi na menu
 

 




Otevírání srdce v kruhu přátel

vloženo  11. 12. 2011
Odkaz na úvod k této a dalším třem povídkám zde. 
 
Původně publikováno 24.11.2009 na webu www.aluska.org,  zde
 
 
Nazdar děcka. Popadla mě znovu múza, které zcela "nezaujatě" pomohla svou chválou Áluš, chytrolín jeden, ví jak na mě :-)
Začnu takovou tou omáčkou okolo mého příběhu, aby To dávalo smysl. Někomu to třebas pomůže jako inspirace.
 
Tak tedy milé děti dobře poslouchejte :-)
 
Za devatero horami, za devatero řekami, na druhé straně Zeměkoule ...Novém Zélandu jsem zrovinka pomáhal jedné rodině, ve velmi odlehlé části vesnice, se zahradničením,
přestavbou zahrady ...
Byly to moc krásné dny, ptáčáci řvaly, tráva se zelenala, ač byla Zima (tož maj jiný teploty), když přišlo slunce, dalo se opalovat.
 
Vypadá to jako idylka, což? Ovšem jsou tu ještě nedořešené vztahy v rodině paní majitelky.
Zejména její dva synové a vnitřní nedořešené věci z minula. Takové to předstírání mezi členy rodiny, hrané úsměvy ... to mě vážně začalo štvát a bylo mi z toho nepříjemně smutno. Zjistil jsem, že mi to připomíná dost mojí rodinu a mě. To hraní, předstírání, aby byl zdánlivý klid ... zkrátka mě to unavovalo, začít s nimi hrát divadlo.
Proto jsem přemýšlel nad odcestováním jinam. Naštěstí jsem měl v okolí dvě moc krásná sluníčka, která mi pomohla. Milý Maur (název domorodého národu) a Linda, která je takovou "milou kouzelnicí",. oba věku mé matky. Oba mě moc chápali a pomohly pochopit: "Lépe je odejít bez zloby, s tím, že nemám potřebu na takovém místě být a ne utíkat, páč bych se pak nemusel zastavit. To pak můžu utíkat pořád, utíkat před sebou samým. Navíc vše má svůj význam, jsem tady, protože právě teď tady mám být."
 
Dotyčný Maur se zabývá léčením v astrální sféře a nabídl mi svou pomoc, cítil že si to v myšlenkách přeju. Prý stačí, když si na něj vzpomenu a on "dorazí". Nachází se skoro pořád v astrálu, i při běžné chůzi, fakt to zatím nepobírám :-). Připomněl mi to co vím, ale občas zapomínám. "Vše nalezneš ve svém srdci."
 
Po jednom z našich rozhovorů o všem možném, jsem byl plnej odhodlání, že pořádně vymetu skrytá místečka v srdci. Tam kde se uhnízdily bubáci, za ty roky nevědomého sbírání strachů a obav. Po lehké večeři jsem šel do svého útulného pokoje, lehl si na záda do pelechu, udělal si pohodlíčko a teplíčko. Postupně jsem se dostával do klidu, myšlenky postupně utichali, až jen zbyla silná touha poléčit srdíčko, být silným a nezávislým, přesto milující a chápající ostatní, i pro jejich "chyby".
 
Přímo jsem cítil, že pro to je nezbytné otevřít své srdce, aby mohlo odejít vše, co není mou pravou součástí, co není mým zdrojem. Nemusím stále hledat v minulosti, co bylo, snažit se to pojmenovat, mohu se otevřít Bohu, Stvořiteli, Vesmíru ... požádat srdcem o pomoc a plně se mu odevzdat. To poslední mi činilo velkou potíž, mozek mi říkal, pokud se odevzdáš a otevřeš srdce, něco přijde a bací tě do odkrytého místa. Takže co teď udělal Houbajzník? To je teda napínačka :-)
 
Přišla inspirace ... "Otevřít srdce můžeš jen na bezpečném místě. Tak si ho vytvoř." No to byl objev :) .Měl jsem už nějakou praxi při "hraní" s energií a vizualizací. Vím, že kde je čistá Láska, tam žádný bubák nemůže. Postupně jsem se tedy začal obklopovat láskou, štěstím... Nadšením z toho, jak mi to jde, se tento pocit neustále zvyšoval. Přivolával jsem všechny krásné bytosti a energie, které mě slyší a žádal je o pomoc. Postupně začal vzduch okolo mě jakoby houstnout, stával se příjemně teplým a já se cítil jak v náruči Boha.
 
Vzpomněl jsem si na svého kamaráda Maura, že bych ho přivolal, ale stále jsem se necítil dost v bezpečí. Je opravdu hodně mocný a i když je láskyplný, minulost mě naučila nevěřit moc lidem. Chvilku jsem přemýšlel, co je pro mě opravdový pocit síly a bezpečí. Tu mě napadl kůň, který je pro mě ztělesněním síly. Volný, nespoutaný, moudrý a milující kůň. Postupně jsem vnitřně viděl, jak mě obklopuje stádo koní, kteří okolo mě vytvořili ochranný kruh, já ležíc uprostřed. Do té doby si nepamatuju silnější pocit bezpečí a ochrany. Nemohlo mi nic ublížit, prostě jsem to věděl, žádná jiná myšlenka ani pocit nebyl. Nebyl jsem v té chvíli lidskou duší, jako bych byl součástí a jednotou celé té krásy okolo, byly jsme Jedno.

sila_konu.jpg

Cítil jsem se silně ochraňovaný a začal si představoval otevírání srdíčka. Říkal jsem přitom směsici slovíček jako: " Zbavuji se toho, co ke mě nepatří, ... jsem stále víc tím, čím jsem uvnitř ... vnitřní sluníčko ve mě, je stále více na povrchu ...." Je krásné si to vizualizovat, o to víc se tomu můžu otevřít. Každý atom mého těla byl v příjemné vibraci ohně a ledu, s centrem v srdeční čakře. Postupně, jako malé erupce energie, odcházely strachy, obavy, bolest pryč z mého srdce, vůbec to nebolelo.
Poté co to trošku odeznělo, jsem se osmělil a pomyslil na svého přítele Maura a požádal ho myšlenkou o pomoc. Po malé chviličce jsem cítil pozvolně přibližující krásný obláček hřejivé energie, nebyl rozhodně vytvořený mnou. Byl plný pochopení o lidské bolesti a láskyplností mi pomoci. Otevřel jsem se této kráse ... opatrně do mě začala sestupovat až jsem jí byl pln. Odevzdal jsem se jí, odevzdal se Bohu, v tu chvíli jsem nebyl ničím a byl vším .... slzy štěstí a vděčnosti jsou krásné ...
 
Houbik (Martin)
 

Další dva navazující příběhy  Krása koně         Stoleté stromy Kauri a zahradník lesa

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář