Jdi na obsah Jdi na menu
 

 




Thajsko a Malaysie

Ahoj vám všem. Konečně jsem dal dohromady pár zápisků z jednoho měsíce v Thajsku a půl roku Malaysii.

Oproti minulým příspěvkům, zde jde hlavně o faktická data. Nechce se mi do sáhodlouhého referátu, rád popovídám v ČR, zase v čajovně.

THAJSKO

Thailand měl být mou dlouhodobou destinací, avšak plány jsou od toho, aby se měnily.
Z internetu jsem vyčetl, že mohu snadno dostat 2. měsíce víza pro Thailand a tak kulím oči, když mi úřednice sděluje, že možný je pouze měsíc.
Je vidno, že se nedávno změnily pravidla pro ČR a nejspíše i jiné země.

Příjezdem po zemi do Thajska, máte automaticky 15 dní, přiletíte-li tam, pak to je 1. měsíc.
Oproti Malaysii, kde máte při příletu i příjezdu vždy 3 měsíce, je to veliký rozdíl.

Začal jsem příletem na sever Thajska, kde to prý není ještě tolik turistické. Město Chiang Mai je dobrým výchozím bodem pro cesty do okolí.

Odtud cestuji na blízkou farmu, kde pěstují ovoce a zeleninu bez chemie,
mají suché záchody bez zápachu, stavějí domy z levných a dostupných materiálů, pořádají kurzy pro lidi podobně zaměřené.

 

Přirozené pěstování bez chemie, zde je stále velmi nové s malou podporou státu.
Čelí výzvám spojeným s plánováním, financemi, větším propojením s místními ...
Dobrá ispirace pro budoucnost – co nedělat, víc rozvynout, co udělat první, druhé … atd.

Pár dní před odletem, prozkoumávám hlavní město Thajska - Bangkok.
Zdarma mě zde hostí místní chlapík, kde se skrze něj dostávám na několik setkání s místními. Jsou velmi zvědavý a probíráme řadu témat od politiky, po běžný život.

MALAYSIE – podruhé 3 měsíce

Znovu pár týdnů farmařím na předchozí farmě a zjišťuji, že potřebuji změnu.
A koukám na e-mail: zve mě usedlík ze severu Malaysia, poblíž ostrova Langkawi. Četl můj profil dobrovolníka, kde se zmiňuji o dovednosti s elektroinstalací.
Za pár dní již cestuji autobusem a na malém ostrůvku modernizuji starý rozvody elektřiny, ze kterého znalci elektřiny, vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Po týdnu si říkám, že se s tím chlapíkem nedá domluvit, ač se snažím jak to jde.
Při jedné vycházce po pláži, se dávám do řeči s partou lidí z nedaleko zakotvené lodi, a když zjišťují, že brzy nemám žádný plán, tak nabízejí dobrovolničení na jejich farmě.
Týden zde pobývám a jednou se dostávám k manévrování s lodí. Za asistence kapitána, řídím 15 minut dřevěným kormidlem 55 tunovou loď do přístaviště.
Je to směsice nadšení, pozornosti, zodpovědnosti.

Poté přes internet nacházím dobrovolnickou práci, v malém hostelu pro cestovatele. Je to v malém městečku Ipoh.
Dělám zde manažera: přijímám objednávky, vysávám, čistím toaletu, luxuju.
Je to hostel jen pro 10 lidí, takže mám spoustu času a někdy až tolik, že nevím co s ním. Převážně totiž musím být na místě, uvnitř.

Počasí je touto dobou, v celém okolí Malaysie, skoro po 2 měsíce, většinou zatažené šedavým oparem, přicházejícím z Indonésie.

Není zrovna období deštů a tak indonésané ve velkém těží dřevo, spalují vegetaci, poté sázejí palmové stromy, ze kterých extrahují olej.
Častou komoditou je i výsadba soji.

Můžeme je za to vinit, či se podívat, kolik soji sami spotřebováváme, kolik olej spotřebujeme.
Podívat se odkud se všechny suroviny berou a jak je celý svět propojen.

Lidé jsou rádi za každý déšť, který načas prostor pročistí, že můžeme občas vidět modrou oblohu.
Když je dostatek vlkosti nad Malaysií, tak létají vojenské letouny, rozprašující solný prach,
který uměle vyvolává déšť, aby alespoň na čas byl čistý vzduch a deprese z nepřítomnosti slunce, na čas mohly odejít.

Zpočátku mi většina Malaysanů přišla, že dělají hodně věcí tzv. “naschvál”.
Až mě to často (zde si dovolím), nasralo.
Postupně však zjišťuji, že jsou prostě jiní, mají jiný náhled na život.

Jejich míra tolerance k čemukoliv, je značně větší.
Někdy jsem se stresoval, že nedělám věci tak, jak jsme se dohodnuly, či jsem potřeboval mít jasno, jak mám co dělat.
Často nad tím mávly rukou a řekly: “Prostě to udělej.”
Hodně jsem se z toho naučil a část přijal za své, část označil jako “to už je příliš”.

Poslední tři týdny v Malaysii jsem strávil s partička mladých kutilů.
Pár domorodých Malaysanů, kluk z Anglie … se dalo dohromady a s pomocí dobrovolníků uskutečňují svůj záměr výroby produktů, převážně z recyklovaných věcí, jinak končících na skládce.

Vytvářejí vkusné a nápadité výrobky z recyklovaného baneru, popruhů z aut ... Hodně jsem se naučil týmové práci.

Poté již odlet do značně jiného Japonska. To je však již jiný příběh.

Dole rozklikněte na fotky, u kterých jsou popisky.

Zatím hoj, zdraví Martin.